Vánoce. (NaLu)

30. června 2014 v 20:11 | *koudynkaaa* |  Jednorázovky
Tak tedy...tady je další jednorázová povídka ;). Psala jsem ji, když jsem poslouchala hudbu, takže není nic moc :/. Ale doufám, že se bude líbit ;)

  • Z pohledu Lucy:
Byl den před Vánoci a v cechu se připravovalo. Všichni pracovali. Museli jsme to připravit na zítřek, aby to tam vypadalo hezky. Já jsem měla za úkol postavit a ozdobit Vánoční stromeček. Pomáhala mi s tím Levy a Erza. Asi nejtěžší věc byla dát stromeček do stojanu a postavit ho aby udržel rovnováhu. Byl to opravdu velký smrk. Takže to dalo celkem zabrat. Zachvíli už stromeček krásně stál a já zašla pro ozdoby. Zdobily jsme od zdola nahoru. Bylo to tak lehčí.
"Tak jo…" začala Erza "…teď stačí jen ozdobit nejvyšší bod a to je Vánoční hvězda." A ukázala na nejvyšší bod stromečku spíše stromu. Já tedy vzala hvězdu a řekla Erze ať mi drží žebřík. Erza kývla a já pomalu vylezla až ke špičce stromku. Naštěstí jsem si dneska oblékla kalhoty, takže mi nebyli vidět kalhotky.
"Buď opatrná Lucy!" ozvalo se zezdola.
"Neboj se!" zakřičela jsem a koukla se, kdo to na mě volal. Byl to Gray, který teď neměl nic na práci. "Zamrzlej skunku!" zakřičel Natsu. Dál jsem to nevnímala. Opatrně jsem dala hvězdu na špičku stromu. Padla dokonale. Jak jsem se snažila dát tu hvězdu na špičku tak jsem zvedla jednu nohu a teď jsem ji chtěla položit zpátky na schůdek, ale…minula jsem a začala padat. Zavřela jsem oči. "LUCY!!!" zakřičel Natsu.

Už jsem byla málem na zemi, ale Natsu s Grayem mě chytli. "V pořádku?" zeptal se Natsu. "J-Jo." Odpověděla jsem roztřeseným hlasem.
"Gray říkal, ať si dáváš pozor." Přistoupila se slovy Erza. "No jo. Bod pro vás." Sdělila jsem jim. Ti tři se jen zasmáli a zase si šli po svým. Stromeček byl postavený a ozdobený, takže jsem teď neměla nic na práci.
"Miro? Mám ještě s něčím pomoct?" zeptala jsem se Miry.
"Hmm..." Mira se rozhlédla po cechu "Zatím mají všichni svojí práci. Tak kdyby někdo potřeboval pomoct tak mu pomůžeš, dobře?" a usmála se na mě.
"Dobře." Přikývla jsem a sedla si k baru.
Dlouhou dobu jsem jen tak seděla, než se ozvala rána. Natsu sletěl ze žebříku. Žebříky by měli zakázat. Pomyslela jsem si a hned zvedla a šla za Natsuem. Natsu věšel plakát ven nad vrata cechu. "Natsu…" přistoupila jsem k němu "…nechceš pomoct?" zeptala jsem se ho a podala mu ruku, abych mu pomohla vstát. Natsu ruku přijal a stoupl si. Najednou jsem se zadívala na naše ruce a nemohla odrhnout oči. Natsu se taky díval na naše ruce.
"Mají se rrrrádi!" ozvalo se. Jak jsem to uslyšela rychle jsem Natsua pustila. Natsu vzal žebřík ze země a zase ho postavil. "Lucy jdi na žebřík a připni ten plakát nad vrata." Sdělil. Já jsem jen kývla, vzala plakát a vylezla na žebřík. "A tentokrát si dávej pozor." Ještě dodal.
"Neboj. Tohle není taková výška." Pověděla jsem mu. Připnula jsem jeden konec, slezla ze žebříku a přesunuli jsme se na druhou stranu, abych mohla připnout i druhý konec.
Plakát vysel. Nikomu se nic nestalo. No až na Natsua, který spadl, ale on je ocelový takže se mu nemůže nic stát.
"Děkuju ti Lucy." Poděkoval mi, když jsem lezla dolů. Když už jsem byla dole tak jsem řekla: "Nemáš zač. Já ti pomohla ráda." A usmála jsem se na něj. Natsu ještě musel odnést žebřík tak jsem šla k baru si zase sednout, ale viděla jsem Miru jak si o něčem spiklenecky baví s Happym. O čem se tak můžou bavit? Projelo mi hlavou. Jak mě Happy s Mirou uviděli, že jdu k baru tak se přestali bavit a Happy letěl zase za Charlo.
Sedla jsem si k baru a objednala si jahodový koktejl. Radši jsem se ani neptala na to, o čem se bavili. Nějak mě to nezajímalo.
Zase jsem sledovala cech, jestli někdo nepotřebuje pomoct. Nic. Nikdo nic nepotřeboval. Za chvilku jsem si začala povídat s Mirou o různých věcech.
Odpoledne uteklo jako voda a všichni začali odcházet domů. "Miro už jdu domů." Oznámila jsem. Mira jen kývla a já tedy šla.

Přišla jsem domů a šla si pro balicí papír. Musela jsem ještě zabalit pár dárků. Bylo jich šest. Pro: Erzu, Graye, Wendy, Happyho, Charlo a Natsua.
Dala jsem si na tom tak záležet, že mi to zabralo dvě hodiny. "Tak ještě poslední." Prohlásila jsem. Poslední dárek byl pro Natsua. Koupila jsem mu takovou blbost. Plyšáka jako drak. Doufám, že se mu bude líbit. Plyšáka jsem dala do krabice a zabalila ji. Ještě jmenovku. Hotovo!
"Ticho Happy. Lucy už určitě spí." Ozvalo se od okna. Já jsem tam vlastně celou dobu byla po tmě.
"Natsu a myslíš si, že ty dárky najdem?" optal se Happy. To mě naštvalo. Oni si chtěli najít dárky? Chtěla jsem vzít něco tvrdého, čím bych je mohla praštit, ale nic takového jsem po ruce neměla. Blbý bylo, že já měla na dárky svojí skrýš a ti dva jí teď uvidí. Sakra! Projelo mi hlavou.
Natsu s Happym už byli v bytě. Naštěstí jsem měla na sobě deku tak jsem ji hodila na ty dárky, aby aspoň trochu nebyli vidět. Zvedla jsem se a otočila.
"Lucy?!" vyděsil se Natsu.
"Natsu…" začala jsem "proč jsi tady?" zeptala jsem se klidně. Natsu znejistil. Já přeci nejsem nikdy takhle klidná, když mi takhle v noci vleze do bytu bez pozvání. Happy pro jistotu seděl na posteli.
"N-Nic." Začal nervózně "Tak já už půjdu. Happy jdeme." Zavolal na Happy.
"Aye sir!" Happy vzal Natsua a už letěli pryč. Oddechla jsem si. Dárky jsem klidně mohla schovat do své skrýše.
Poté jsem se vysprchovat. Zanedlouho jsem vyšla z koupelny, šla se převléct a lehnout do postele a spát.

Byla jsem společně s Natsuem na kopci a koulovali jsme se. Vytvořila jsem si takovou základnu, kde jsem si nastřádala pořádný kopec sněhových koulí. Začala jsem je házet na Natsua.
"Tak a ještě jednu." Koukla jsem se vedle sebe a uviděla jsem, že sněhové koule došly. "Sakra." Sykla jsem. Začala jsem tedy vyrábět nový. Hotovo! Vzala jsem si tedy jednu a chtěla ji zase hodit na Natsua, ale…jak jsem vykoukla tak jsem Natsua nikde neviděla. "Hmm…" začala jsem se rozhlížet okolo a ani jsem si nevšimla jak se Natsu ke mně potichu plíží. Najednou na mě skočil a my jsme se kutáleli z kopce dolů. Zatavili jsme se. Už jsme byli pod kopce a já ležela na zemi a Natsu byl nade mnou. Dívali jsme se jeden druhému do očí ani jeden neuhnul. Začali jsme se přibližovat obličeji.

BUM! Zazněla rána jak z děla. Rychle jsem otevřela oči. Co to byl za sen? Projelo mi hlavou.
"Happy! Vidíš, co děláš? Málem si vzbudil Lucy!" zakřičel Natsu. "Já jsem vzhůru." Řekla jsem rozespalým hlasem a posadila se. Hned jak jsem si sedla tak jsem uviděla otevřenou skříň a na zemi byla krabice s ozdobami na stromeček. "Co se tu děje?" zeptala jsem se opatrně. Natsu s Happym se jen připitoměle usmívali. "No?" zeptala jsem se ještě jednou. Natsu si povzdechl a pak zpustil: "No jak jsme včera večer přišli s Happym do tvého bytu tak jsme si všimli, že nemáš postavený stromeček. No a tak jsme se rozhodli ti ho postavit."
"N-Natsu." Zarazilo mě to, protože včera chtěli najít dárky. Usmála jsem se, vstala a šla Natsuovi a Happymu pomoct.
Jak byl stromeček postavený a ozdobený jsem jim řekla, ať jdou do cechu a že já tam přijdu. Oba jen kývli a pak odešli. Zase oknem. Šla jsem se tedy převléct a pak vyrazila do cechu. Ještě než jsem odešla, vzala jsem si igelitku s dárkami.

Po cestě do cechu jsem přemýšlela o tom snu, co se mi zdál. "To je blbost. Já k Natsuovi nic necítím." Řekla jsem si sama pro sebe. Dumala jsem nad tím pěknou chvilku. "I když…někdy je tak milý a hodný. Jenže většinou se chová jako blbec. Ale ten sen. Byl divný." Mluvila jsem chvilku sama pro sebe a pokračovala v cestě do cechu.

Přišla jsem do cechu a hned šla dát dárky pod stromeček. Bylo jich tam spousta. Málem se tam nevešly ty mé. Zvedla jsem se a šla si sednout k baru. "Ahoj Miro." Pozdravila jsem.
"Ahoj Lucy. Co si dáš?" hned se zeptala. Já si dala to co obvykle. Jahodový koktejl. "Yo, Lucy!" pozdravil mě Natsu a dal mi ruku kolem ramen. Trochu jsem se zakuckala.
"Ahoj." Pozdrav jsem oplatila.
Mezitím šel Mistr na pódiu. "Takže děcka," začal "všichni pojďte ke stromečku. Budou se rozdávat dárky!" zakřičel. Každý pochopil a tak se všichni přemístili. Už jsme byli všichni u stromečku a mistr vytáhl první dárek, podal ho Miře, která tam s ním stála. "Tak první dárek je pro…" koukla se na jmenovku "…pro LEVY!" zakřičela. Levy se tam s radostí rozeběhla a převzala od Miry dárek. Tak to probíhalo dobrou hodinu možná déle. Několik dárků jsem dostala i já.
Už byli všechny dárky rozdané a tak si šli všichni sednou a začali rozbalovat. Já jsem si šla sednout ke stolu, kde obvykle sedáváme společně Natsue, Erzou a ostatními z našeho týmu. Všichni za ty dárky byli úplně šťastní a já taky.
Natsu začal rozbalovat dárek ode mě. Vyndal toho plyšáka a otočil se na mě. "Lucy…to je od tebe, viď?" zeptal se. Já se smíchem kývla.
"Je to hezký dárek." Poznamenala Erza. Já se na ní usmála. Jen na chvilku jsem se otočila a uviděla, jak na mě Levy mává a tak jsem šla za ní.
  • Z normálního pohledu:
Lucy odešla za Levy a Gray si přisedl k Natsuovi. "Hele Natsu…" začal "…dal si Lucy dárek?" zeptal se.
"No jasně, že…" zarazil se "…nedal." Erza z toho byla v šoku.
"Tak Lucy ti dá takový roztomilý dárek a ty pro ní nemáš nic?!" začala poučovat.
"Já vím Erzo." Řekl se sklopenou hlavou Natsu. "Asi se jí půjdu omluvit." Dodal. Tak se tedy za ní vydal.
Levy chtěla Lucy jen poděkovat za dárek. Lucy byla na cestě zpátky ke stolu, když v tom k ní dorazil Natsu. "Co se děje Natsu?" zeptala se mile Lucy.
"Lucy…" začal, ale ani nedokončil, protože se Lucy koukla nad sebe a hned se začervenala. "Co je?" zeptal se a hned se taky koukl nad sebe a uviděl jmelí.
"Jmelí?" řekla Lucy.
"Kde se tady vzalo." Optal se Natsu. Podíval se na Lucy a ona na něj. Jejich pohledy se setkaly ani jeden nedokázal uhnout. Jejich obličeje se začali přibližovat. Políbili se. Byl to nezapomenutelný okamžik nejen pro ně, ale i pro celý cech, protože jak je všichni zaregistrovali tak jim málem vypadla pusa z pamtu. Nikdo nevěřil svým očím.
Jejich polibek se prodlužoval a prohluboval. Zanedlouho se od sebe odtrhli jednak, aby se nadechli a za druhé si uvědomili, že se na ně kouká celý cech. Oba byli červení jak rajčata.
Juvia se hned přiblížila ke Grayovi. Ten si povzdechl, usmál se a pak Juvii taky políbil. Teď jejich pozornost upoutal Gray a Juvia. Juvia nemohla uvěřit svým očím to ani cech. Juvia se tedy taky zapojila do polibku.
Natsu chytl Lucy kolem pasu, přitáhl si ji k sobě a znovu políbil. Lucy se už nedivila. Byla ráda. Bylo to skoro jako v tom snu. Natsu na chvilku přestal.
"Co se děje?" zeptala se Lucy.
"Já jen…nemám pro tebe žádný dárek."
"Ty hlupáčku. Tohle byl ten nejhezčí vánoční dárek na světě." A usmála se na něj.
"Vážně?" zeptal se. Lucy ho pohladila po tváři. "Ano." Řekla sladce. "Natsu…" začala "já…tě…miluju." Dostala ze sebe. Natsu se pro sebe usmál.
"Já tě taky miluju, Lucy." Oplatil ji to sladkým polibkem.
Mira byla za barem a spokojeně ty dva pozorovala a pak se koukla na Happyho, který si spokojeně chroupal svoji rybu a mrkla na něj. Happy se na ní šibalsky usmál a pak dojedl rybu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kesie Kesie | 1. července 2014 v 11:47 | Reagovat

Nádherný příběh :3

2 fairytail4evah fairytail4evah | 1. července 2014 v 15:18 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

3 Kesie Kesie | Web | 1. července 2014 v 21:42 | Reagovat

[2]: za pravdu se neděkuje :D já bych taky chtěla umět psát ff jen mi to nějak nejde :/

4 fairytail4evah fairytail4evah | 1. července 2014 v 22:03 | Reagovat

[3]: Musím děkovat :D, jsem za to strašně ráda :).
Já taky moc neumím psát FF...někdy se to povede někdy ne, ale děkuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama