Pečení dortu. (NaLu)

2. července 2014 v 18:01 | *koudynkaaa* |  Jednorázovky
Tak tady je další jednorázová povídka. Omlouvám se, že toho moc nepřidávám, ale nějak němám nápady na povídky a nemůžu najít další doujinshi na překlad.
Pár: Natsu x Lucy
Tak hezké počteníčko ;)

  • Z pohledu Lucy:
Dnes má Erza narozeniny. Už jí bude 20 let.

Všichni jsme se v cechu domlouvali, co kdo udělá. Jak jinak, že tam Erza nebyla. Schválně si kvůli nám vzala misi.
Mira všem rozdělila nějakou práci v cechu. Teď jen zbývala jedna věc a to dort. Navrhla jsem, že se dort koupí jako vždy, ale Mira s tím nesouhlasila.
"Tak co navrhuješ, Miro?" zeptala jsem se. Zatím jsem žádnou práci neměla. Stejně tak i Wendy, Juvia a Natsu.
"Víš co Lucy…" začala a já zpozorněla "…tak ten dort upeč."
"Co?!" vyděsila jsem se, protože já moc péct neumím. Mira se jen usmála. "Ale Miro…já moc péct neumím." Dodala jsem.
"Neboj, Lucy." Ozval se Natsu. "To zvládneme."
"Co?"
"Já a Happy ti pomůžeme."
"Aye sir!" vyskočil radostí Happy. Já si jen povzdychla a pak se zeptala Miry jaký dorty má Erza ráda.
"Hmm…" Mira se zamyslela "…nejspíš jahodový dorty." řekla.
"Yosh! Tak jdeme nakoupit suroviny a jdeme péct!" zvolal radostí Natsu. Já se jen pro sebe zasmála. "Natsu…to nebude tak lehký." Pobaveně jsem ho upozornila. Jenže on mě neposlouchal.
Už s Happym stáli u vrat cechu a křičeli na mě, ať si pospíším. Vzala jsem si kabelku a šlo se.


Vyšli jsme z obchodu a měli namířeno ke mně domů. Že já s tím souhlasila. Ten dort se určitě nepovede…vím to. Pomyslela jsem si. "Já už se tááák těším!" zvolal Happy.
"Happy…a umíš péct?" zeptala jsem se pobaveně.
"Ne," zakroutil hlavou "ale bude to sranda!" prohlásil.
"Přesně. Nezáleží na tom, jestli umíš péct nebo vařit. Záleží na tom, že to děláš ze srdce." Řekl Natsu. Tohle jsem ho ještě nikdy neslyšela říct. Co to s ním je? Projelo mi hlavou. Nechoval se dětinsky, ale dospěle a to je u něho divný. Docela dost divný.
Za pár minut jsem to nechala být. Po zbytek cesty jsme si všichni povídali, jak to bude super.

Dorazili jsme domů a já odnesla tašku se surovinami do kuchyně. Pak jsem si zašla pro zástěru.
Došla jsem do kuchyně a uviděla Happyho s Natsuem jak vybalují tašku. Došla jsem k nim a začala jim pomáhat.
Věci byly vybalené a my jsme mohli začít. Naštěstí jsem měla všechny potřebně věci.
Začali jsme. Rozhodli jsme se, že uděláme jahodovo - čokoládový dort.
Natsu i Happy pomáhali, což jsem se divila, ale bylo to od nich milý. Happy tam byl spíš jako malý pomocníček, který nám podával věci. Opravdu to byla sranda. Několikrát nám něco spadlo, něco se vylilo a dokonce, když jsem chtěla dát ten dort do trouby tak jsme do sebe nějak s Natsuem vrazili a mě ten dort spadl na zem. Ani jeden z nás to neřešil. Zasmáli jsme se tomu všichni tři a šli tedy dělat nový dort. Sice ano přidělalo nám to práci navíc, ale nám to vůbec nevadilo.
Jednu vrstvu jsme měli hotovou. Byla to jahodová vrstva.
Vzala jsem čokoládu a nechala ji rozvařit na sporáku(Přesně nevím jak se dělá dort, takže to nějak napíšu :D. Pardon). Pro jistotu jsme koupili víc čokolády. Jen pro případ nouze. Hotovo! Čokoláda byla rozvařená. Vzala jsem menší hrnec, ve kterém ta čokoláda byla a položila ji na linku. Chvilku jsme museli počkat, než vychladne.
"Zatím to jde, že?" optal se se smíchem Natsu. Já se jen zasmála a pak přikývla. Teď nastalo to trapný ticho. "No," prolomila jsem to ticho "doufám, že se ten dort povede, když ho děláme už podruhé."
"Tak určitě." Řekl úplně s jistotou Natsu. Usmála jsem se na něj a on na mě. Udělala jsem si čaj a sedla naproti Natsuovi. Začali jsme si povídat. Nějakou chvíli to trvalo.
"Myslím, že ta čokoláda už vychladla." Oznámil Happy. Tak jsme teda s Natsuem šli zase pracovat na dortu, ale… jak se chtěl Happy postavit na linku tak drknul do toho hrnce a čokoláda se na mě a Natsua vylila. Byli jsme od hlavy až k patě od čokolády.
"Omlouvám se." Happy se začal omlouvat. Já se usmála a přistoupila k Happymu. "Happy…to nevadí." Usmívala jsem se. Happy se rozbrečel a já ho objala.
"Máme přece náhradní čokoládu." Poznamenal Natsu.
"To je pravda. Dáme ji zase rozehřát." Hned jak jsem to dořekla tak mě Happy pustil a já jsem dala tu čokoládu rozehřát. Zase jsme si všichni tři začali povídat. Vůbec Natsuovi a mě nevadilo, že jsme celý od čokolády. Vylili jsme toho na sebe už spoustu věcí. Takže nám nějaká čokoláda nevadila. Jen jsme si utřeli obličeje.

Čokoláda byla rozvařená a vychladlá. Mohli jsme tedy pokračovat. Naštěstí čokoládu nikdo z nás nevylil.
Dort byl hotový, teď jen stačilo ho dát do trouby a zase čekat.
Já mezitím všechno uklidila a umyla nádobí a Natsu linku. Všechno bylo umyté a uklizené. Jen já Natsu jsme nebyli umytí. Nijak zvlášť nám to nevadilo. Dort se dopekl a stačilo tam jen napsat: "Všechno nejlepší Erzo! 20!" Tak jsem se na to vrhla. Natsu stál vedle mě a koukal se na mě, jak dodělávám dort.
"Hotovo!" zvolala jsem vítězně.
"Jsme dobrý." Oznámil Natsu.
"To jsme." Otočila jsem se na něj s úsměvem na tváři. Dívali jsme se jeden druhému do očí. Já si všimla, že má Natsu na obličeji ještě čokoládu. Zasmála jsem se. "Máš tady ještě čokoládu." Položila jsem ruku na jeho tvář a setřela mu čokoládu.
Natsu mi tu ruku chytl a já se mu zase zadívala do očí. Začali jsme se přibližovat obličeji. "Natsu.", "ŠŠŠ"
Už jsme od sebe byli jen pár centimetrů. Políbili jsme se. Pocítila jsem takový hřejivý pocit. Byla jsem v tu chvíli opravdu šťastná.
"Mají se rrrrádi!" ozvalo se od dveří do kuchyně. My od sebe odskočili. Já byla úplně rudá, ale Natsu měl jen trochu červený tváře. Jak může být tak v klidu? Proletělo mi hlavou.
"Já to řeknu v cechu!" zakřičel Happy.
"Ne!" zatavila jsem ho. "Ne…neříkej to."
"Proč?" zajímalo Happyho.
"No…protože…já…my…" neměla jsem slov. Nebylo to příjemné.
"Protože my to řekneme samy." Prohlásil Natsu a chytl mě okolo pasu. Pak na mě mrkl. Nejdřív jsem na něj nechápavě koukala a pak jsem s úsměvem kývla.
  • Druhý den:
Dnes je v cechu oslava Erziných narozenin. Slaví se už od tří hodin odpoledne. Všichni si to velmi užívají. Erza dokonce mě, Natsua a Happyho pochválila za ten dort, co jsme jí upekli. V obličeji měla ten svůj úplně šťastný výraz. My jsme ji poděkovali a pak se šli zase bavit. Celou dobu jsme s Natsuem byli spolu. Nikomu to divný nepřišlo tedy do chvíle, než Mira šla zpívat a všichni se vrhli na parket včetně mě a Natsua. Každý se na nás koukal a nevěřil svým očím. Nám to bylo jedno. Hlavně, že jsme byli spolu.

Ke konci oslavy jsme všem chtěli oznámit, že já a Natsu spolu chodíme. Nestihli jsme to, protože Mira šla na pódium. Mysleli jsme si, že bude zase zpívat tak jsme to chtěli nechat na později. Jenže jsme se šeredně mýleli. Oba.
"Všichni teď zatleskejme novému páru ve Fairy Tailu!" zakřičela a všichni se koukli na mě a na Natsua. Musím jen zachovat klid. Pomyslela jsem si.
Natsu mi dal ruku kolem ramen a s úsměvem řekl: "Ano to jsme my!" On mě vždycky dokáže překvapit. Na tváři se mi vytvořil úsměv a všichni se hned začali ptát: Jak se to stalo. Kdy se to stalo. Jestli jsme spolu měli i něco dřív.
Bylo toho celkem hodně a celý cech po zbytek večera chtěl vědět víc a víc informací. Dokonce i Erza. Vlastně…jen díky ní jsme se s Natsuem dali dohromady.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 2. července 2014 v 19:32 | Reagovat

Pěnká povídka

2 fairytail4evah fairytail4evah | 3. července 2014 v 1:39 | Reagovat

[1]: Děkuju :)
Omlouvám se, že odepisuji takhle pozdě, ale neměla jsem čas :(. Zase -.-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama